Vidče

Zeměpisno-dějepisná exkurze 6. a 7. třídy – Javoříčko, Bouzov a Hranická propast

Jak jinak zpestřit podzimní školní dny, než exkurzí, která spojí trochu dějepisu, trochu zeměpisu a pořádnou dávku dobrodružství? Přesně to čekalo naše šesťáky a sedmáky ve čtvrtek 16. října 2025, kdy jsme se vydali na zeměpisně-dějepisnou výpravu do Javoříčka, na hrad Bouzov a k Hranické propasti.

Naše cesta začala brzy ráno. Tentokrát ale v autobuse panovala až neobvyklá pohoda – místo obvyklého šumu a soutěže o to, kdo přehluší motor, se většina žáků tiše usadila, pozorovala ubíhající krajinu a těšila se, co všechno nás ten den čeká. Někteří ještě doháněli ranní ospalost, jiní vtipkovali se sousedem přes uličku, ale celkově se dalo říct, že naši žáci vyrazili na výlet v naprosto pohodové náladě.

První zastávkou bylo Javoříčko. Zde jsme nejprve navštívili Památník obětí druhé světové války, kde jsme si připomněli tragické události javoříčské tragédie z květnových dní roku 1945. Atmosféra místa byla silná a naši žáci dokázali, že umí být nejen veselí výletníci, ale i vnímaví posluchači.

Jenže – přiznejme si – největším lákadlem, pro naše malé spolucestující, Javoříčka byly Javoříčské jeskyně. Podzemní svět plný krápníků, komínů, dómů a tajemných zákoutí uchvátil úplně všechny. Někdo obdivoval barevnou výzdobu, jiný si zase představoval, že je speleologem a již zjišťoval, kolik práce speleologa vynáší J. Když jsme vyšli zpátky na denní světlo, většina dětí se shodla, že „díry v zemi jsou prostě nejlepší“.

Z podzemí jsme se přesunuli k hradu Bouzov. Prohlídka nás provedla nádhernými sály, chodbami i věžemi, kde se snoubí historie s kouzlem filmových pohádek. Když jsme ale po skončení prohlídky položili otázku: „Co vás dnes zaujalo nejvíc?“, odpověď byla překvapivě jednoznačná – díra v zemi v podobě hradní studny!

A protože bez shoppingu by to nebyla ta pravá exkurze, udělali jsme při návratu nezbytnou zastávku v Olomouci, kde si žáci mohli doplnit zásoby, utratit poslední kapesné a – jak jinak – pořídit pár nezbytných suvenýrů.

Posledním bodem programu byla Hranická propast, která se pyšní titulem nejhlubší zatopené propasti světa. Pohled do její temné hloubky vyvolal respekt i u těch největších odvážlivců. Zajímavostí je, že i zde děti nejvíce fascinovalo to, co je pod zemí – prostě všechno, co má tvar díry v zemi.

Počasí nám přálo, nálada byla výborná a den utekl rychleji, než bychom čekali. Domů jsme se vraceli s hlavami plnými zážitků, hláškami, které by se do třídní knihy asi úplně nehodily, a úsměvy, které vydrží ještě dlouho.

Tak kam vyrazíme příště? Třeba zase někam, kde to má výšku!

Michal Modrlák třídní učitel 6. třídy a Marek Janovský třídní učitel 7. třídy