Vidče

V úterý 11. května 2010 ve 4:45 ráno se celá šestá třída shromáždila na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí. V 5:05 jsme usazeni ve vlaku vyrazili na cestu do Prahy.

Většina žáků ještě dospávala, ale jiní hráli jazykové hry, nebo v průběhu cesty snídali.

Kolem deváté hodiny jsme v plném počtu dorazili do Prahy. Začali jsme procházkou hlavního města a viděli krásné památky: Staroměstský orloj, Václavské náměstí, Karlův most, Prašnou bránu, střídání stráží na Hradě, Vltavu, …

Po této prohlídce jsme si chvíli odpočinuli a poté vyrazili prozkoumávat Národní muzeum. Začali jsme prohlídkou výstavy pojmenované Planeta Země, kde jsme se dozvěděli, jak naše planeta vznikala, jaké bohatství z ní můžeme těžit, čím jí škodíme, jakým způsobem jsme se postupně vyvíjeli a taky jak vypadá opravdová sopka. Zkusili jsem, jaké to je při zemětřesení a funkce seizmografu nebo termografu.

Jakmile jsem tyto taje poznali, vyrazili jsme si prohlédnout kostry pravěkých lidí, jejich způsoby pohřbívání a rozmanitost dávných kultur. V zoologickém oddělení jsem viděla manuta v životní velikosti, kostry dinosaurů a též tehdejší vodní živočichy. V patře věnovaném paleontologii jsme si prohlédli jaká byla v etapách vývoje stavěná obydlí, ukázky dalších koster zvířat i lidí a taky pravěká umělecká díla. V posledním patře jsme zhlédli styly umění. Na podstavcích majestátně vyhlížela spousta soch a na zdech pyšně visely nádherné obrazy. Viděli jsme zde například podobiznu Boženy Němcové nebo svatého Václava.

Po opuštění muzea jsme dostali hodinový rozchod na Václavském náměstí, kde jsme si jako prví koupili občerstvení po dlouhém, ale velice zajímavém a poutavém putování muzeem. Hned po nabrání sil jsme se rozeběhli do obchodů kupovat suvenýry. Během nakupování nás zastihlo malé krupobití, které naštěstí brzy ustalo.

V pozdním odpoledni jsme se vydali na naši poslední cestu v hlavním městě, a to na vlakové nádraží. Ve vlaku si všichni ulehčeně vyzuli boty a začali si vzájemně sdělovat své dojmy a postřehy. Během zaujatých rozhovorů jsme začali dojídat poslední zbytky řízků a probírat již nakoupené suvenýry. Někteří ospalci se trochu prospali a už opět se začaly hrát jazykové hry.

Krátce po deváté hodině jsme dorazili na vlakové nádraží ve Valašském Meziříčí, kde jsme se šťastně rozutekli do svých rodin, kterým jsem hned začali sdělovat své dojmy a živé vzpomínky.

Tento výlet se nám velice vydařil a celá třída doufá, že se něco podobného bude brzy opakovat …

za šestou třídu Karolína Smutková