Vidče

Hned první den školního roku, jsme jako deváťáci dostali převeliký úkol – přivítat prvňáčky do naší žluté budovy nezapomenutelným způsobem. Brzy ráno jsme se tedy sešli v „kulturáku“ a začali secvičovat velkolepé vystoupení. Paní učitelka s nervy ze železa pozorovala chaos, který nová „devítka“ dokázala rozpoutat. Zatímco Pavlíček lítal za řevu z plných plic z jednoho rohu do druhého a zkrotit ho bylo předem nemožné, se Kája s Dájou pokoušely naučit všechny akordy písničky „Září“. Evka do toho hrála na klavír „Není nutno“ a pár jedinců se i pokoušelo zpívat. Já s Verčou jsme si stále do kola opakovaly slova básničky k přivítání prvňáčků jenom proto, abychom nic nezkazily. Iva S. s Ráďou (jako hlavní moderátoři) dolaďovali ozvučení sálu a atmosféra houstla. Paní učitelka marně mačkala každé tlačítko, co našla až nakonec i přes naši marnou snahu jí to rozmluvit, zatáhla oponu.

Jakmile se opona znovu otevřela, nebyly před námi prázdné židličky, ale osazenstvo celé školy a k tomu ještě rodiče. Začali jsme také pochybovat, že to zvládneme v okamžiku, ve kterém si Ondra B. a Martin vyměnili svého svěřence, ovšem tím pobavili celý sál, a tak to nebylo moc na škodu. Naštěstí vše dobře dopadlo a ještě jsme si stihli s prvňáčky zazpívat písničku. Doufáme, že každý malý školák si svého strážného anděla oblíbí a že na 3.9. 2012 budou všichni přítomní vzpomínat s úsměvem na tváři.

Iva Jurčová, 9.třída